Geografie Turecka: regiony, hranice a terén
Turecko je geograficky rozmanitý národ, jehož krajina je utvářena svou polohou překlenující jihovýchodní Evropu a západní Asii. Anatolská strana tvoří největší část země, zatímco evropská část, East Thrace, tvoří 3% pevniny, ale drží více než 15% populace. Pevnina je oddělena významnými vodními cestami, včetně Bosporu, Marmarského moře a Dardanel.
Fyzická geografie národa vykazuje pozoruhodnou rozmanitost. Terén zahrnuje rozsáhlé roviny Anatolie, husté lesy podél pobřeží Černého moře, polosuché země, přírodní jezera a zřetelné pobřeží Egejského moře a Středozemního moře. Anatolská rovina je geograficky odlišná od oblasti Černého moře u Pontských hor, které se sbíhají s pohořím Taurus na severovýchodě, kde se nachází hora Ararat.
Hranice a územní dějiny
Mezinárodní hranice Turecka se vyvinuly prostřednictvím několika významných smluv. Hranice s Řeckem o délce 206 kilometrů a s Bulharskem o celkové délce 240 kilometrů byly původně dohodnuty Konstantinopolskou smlouvou v roce 1913 a následně potvrzeny Lausannskou smlouvou v roce 1923. Hranice s Arménií (268 kilometrů), Ázerbájdžánem (9 kilometrů) a Gruzií (252 kilometrů) byly definovány v roce 1921 smlouvami Moskvy a Karsu se Sovětským svazem.
Hranice 499 kilometrů s Íránem byla poprvé stanovena v roce 1639 smlouvou Kasr-ı Şirin a znovu potvrzena v roce 1937. Po uzavření Lausannské smlouvy v roce 1923 Turecko postoupilo území v dnešním Iráku a Sýrii, s výjimkou Mosulu. V roce 1926 byl Mosul převeden do Spojeného království výměnou za 25-letou koncesi na 10% příjmů z ropy z tohoto regionu.
Regionální krajina a hydrologie
Černomořská oblast představuje výrazný ekologický profil. Jeho krajina je charakterizována horskými pásmy, které se táhnou paralelně s pobřežím, spolu s vysokou vlhkostí a srážkami. Východní oblast Černého moře se vyznačuje zejména strmými a hustě zalesněnými svahy. Morfologicky jsou patrné strmé svahy jak pod vodou, tak v rámci horských pásem, kde mořské dno klesá pod 2000 metrů podél linie z Trabzonu na turecko-gruzínskou hranici, zatímco hory se rychle zvedají do výšek přesahujících 3000 metrů, přičemž Kaçkar Peak dosahuje 3971 metrů.
Hydrologii regionu dominují velké řeky tekoucí směrem k Černému moři. Ze západu na východ patří mezi hlavní řeky Sakarya (824 km), Kızılırmak (1355 km, nejdelší řeka v Turecku), Yeşilırmak (418 km) a Çoruh (376 km). Vysoké srážky, dosahující až 2200mm ročně, podporují husté lesy, kterým dominují duby, bukové rodokmeny, líska (Corylus avellana), habr (Carpinus betulus) a sladký kaštan (Castanea sativa).
Fyzická geografie Turecka je složitá, zahrnuje různé regionální rozdělení. První geografický kongres, který se konal v Ankaře od 6. do 21. června 1941, formálně rozdělil Turecko do sedmi regionů na základě klimatu, topografie, flóry, fauny a zemědělské rozmanitosti. Tyto oblasti byly následně rozděleny do čtyř pobřežních oblastí a tří vnitřních oblastí na základě blízkosti k okolním mořím a umístění v Anatolii.
Pochopení geografického kontextu Turecka vyžaduje uznání jeho rozmanité topografie a historických územních definic. Klíčové geografické rysy zahrnují:
- Anatolská pláň, ohraničená Pontskými horami na severu.
- Konvergence pohoří Pontic a Taurus na severovýchodě.
- Geografické centrum Turecka se nachází v lokalitě Eşrefpaşa v okrese Çandır, provincie Yozgat.
Tento článek vznikl s pomocí AI na základě několika zpravodajských zdrojů a naše redakce ho kontroluje podle redakčních zásad. Redakční zásady · Tipy a kontakt
Komentáře 0